Historie
Rybářství na Královéhradecku se začalo organizovat v roce 1899, v roce 1905 došlo k řádnému ustavení „Prvního rybářského klubu v Hradci Králové“ a v současné době ho zde máme v podobě místních poboček Českého rybářského svazu. Mnohé druhy ryb, dříve samozřejmé, dnes už v Labi a Orlici nenajdeme, ale rybáři se svou sympatickou zálibou přece jenom vydrželi. Rozvoj průmyslu se od počátku tohoto století podepisoval na kvalitě vody negativním způsobem, takže to svatý Petr – tradiční patron rybářů – neměl se svěřeným úsekem právě snadné.
Ing. Josef Potoček (výtah z Almanachu)
Mezi živnostmi v Čechách, které patřily k těm nejvýznamnějším, bylo také rybářství - říční čili přirozené, tak i rybniční. Nenajdeme v 15. - 17. století pozemky městské i panské, na nichž by nebyly rybníky původní nebo nově vytvořené. Páni, města i kláštery zakládali tehdy jakoby o závod rybníky na svých statcích. K tomu účelu nechávali mýtit lesy a takto získanou půdu zaplavovali, ale dokonce věnovali také k zakládání rybníků a haltýřů (sádek) role, lučiny, zahrady a jinou úrodnou půdu panskou i poddanskou.
To vše se odehrávalo rovněž v okolí Hradce Králové na panstvích pánů z Pernštejna na Pardubicku, pánů ze Smiřic na Hradecku i pánů z Ronova na Bydžovsku.
Kromě rybníků určených přímo k chovu ryb, využívalo se hojně říčního rybolovu k lovení nejen ryb, ale i raků jiné srstnaté a pernaté zvěře spjaté s vodou. To se týkalo především tehdy hojného bobra evropského.
Mezi tehdejšími českými městy měl Hradec Králové významné postavení po všech stránkách a pochopitelně se v něm rozvíjelo i rybářské řemeslo. Jeho poloha na soutoku Labe s Orlicí s rozsáhlou soustavou ramen, průlivů, blat, močálů, ale také okolních rybníků byla k provozování rybolovu i rybochovu přímo stvořená.
Před více než 600 lety je již ve městě doložena celá rybářská čtvrt‘ zvaná V Rybářích, kam se z rynku přicházelo rybářskou fortnou a Rybářskou ulicí a její obyvatelé se podle dobových zpráv „nasazováním, lapáním, hleděním (chovem), prodáváním a rozvážením ryb větších i menších a jiné zvěře vodní zanášeli a živili.“ Královéhradečtí rybáři měli tehdy zvláštní cech a každý rok řádně volili své cechovní představitele. Řídili se tak jako jiné cechy zvláštními řády, jež jim určovala městská rada. a k pečetění listin používali své cechovní pečeti. Při veřejných průvodech a jiných slavnostech kráčeli za svou cechovní krouhví.
Samotné město Hradec Králové provozovalo také již v 15. - 16. století velmi úspěšně rybníkářství.Na svých statcích spravovalo větší množství rybníků a v tomto období bylo vybudováno i několik nových, vždyť‘ v roce 1547 měl Hradec Králové již 43 poddaných vesnic. Proto byl třeba „stanovit nad rybníky zvláštního úředníka, porybného a písaře a jim k ruce náležitý počet chasy a pacholků porybních.“
Snad již v 15. století se datuje na Černém potoce hradecký rybník Biřička, který byl dříve nazýván Bejšťský. Nad Stříbrným potokem, v místech ještě v nové době nazývaných Svinarská hráz, býval Svinarský rybník. Již tehdy byl také známý rybník Výskyt. Rybníky Jáma a Plachta byly zbudovány městem na Občinách, nedaleko místa, kde se dodnes říká Na Brně.
Roku 1490 si hradečtí měšťané zřídili pod svým lesem velký rybník, nazývaný Na Obci, protože ležel na pastvinách (občinách), které městu daroval král Václav IV. již koncem 14. století. Voda do tohoto rybníka byla vedena Bělečskou strouhou z rybníka Nadýmače. Již sám jeho název napovídá, že byl určen k udržení zásob vody pro hlavní rybník. Kromě toho byly největšími rybníky města Nový u nynější Hrázky, s ním sousedící Svinarský a rybník Březhradský u vsi Březhradu, Hunšovský u mlýna Temešváru, Bejšťský a Ruský (dnes bychom ho asi nazývali Rusecký). Významnou rybníkařskou stavbou té doby byl rovněž Březhradský náhon, vedený z Labe nad Předměřickým mlýnem a sloužící k napájení Březhradského rybníka.
O výnosnosti rybničního hospodářství města svědčí tehdejší obecní účty a sumy za tržby ryby pro trh i za plody rybné (potěr a násadu).“ Například roku 1541 přijalo se za ryby a násady 1337 kop českých grošů, což byla téměř osmina všech městských příjmů.
Největší a nejvýnosnější byl tehdy Březhradský rybník (nazývaný „obecní poklad“), protože dával každý rok okolo 400 džberů ryb v ceně až 850 kop českých grošů. Podle dostupných pramenů byl postaven roku 1532.
Hradec však těžil i z přespolního rybářství, neboť obec vybírala od okolních „ kaperníků“ (rybářů), kteří přiváželi své ryby na trh, nemalé poplatky. Nejzajímavější snad byl ten, že z každé „voznice“ kaprů nebo štik byl vybírán jeden kapr nebo jedna štika pro stůl pana purkmistra.
Za účast v prvním stavovském odboji zkonfiskoval král Ferdinand roku 1547 městu Hradci četné vesnice, lesy a také rybníky. Mezi ty patřily také Výskyt a Na Obci, které král prodal Janu z Pernštejna. Rybníky Jáma a Plachta byly městu brzy vráceny, ostatní město postupně vykoupilo zpět.
Od poloviny 16. do první poloviny 18. století hradecké rybníkářství opět vzkvétá. O tom podávají svědectví obecní záznamy. Po každém slovení byly ryby prodávány na kopy a džbery, část jich byla zpeněžena na vzdělávání městských úředníků a na příspěvky pro milosrdné ústavy. Z každého slovu šly ryby císařské kanceláři. Rychtáři, každému konšelovi a radnímu písaři byl určen jeden džber kaprů a štik, mimo to byly ryby dávány v nemalém počtu o každých svátcích vánočních a velikonočních panu děkanovi, do škol a městských špitálů.
Tuto rybniční konjunkturu neohrozilo ani to, že na sklonku 16. století se protáhla hráz Svinarského rybníka a ten se přelil do rybníka Na Obci, jehož hráz musela být prokopána.
Samotné říční rybářství se pochopitelně také dále rozvíjelo a záznamy hovoří o mihulích, lososech a sumcích, racích i bobrech. Kapři z hradeckých sádek a zejména úhoři šli na odbyt jednak čerství, jednak se sušili nebo udili a prodávali se do širokého okolí i do Prahy a Vídně.
Samostatnou kapitolou říčního rybolovu v Hradci byl pravidelný tah lososů, kteří zde při své cestě za výtěrem byli chytáni do sítí, tenat, vrší, slupů nebo prostě stříleni a loveni vidlicemi. Vzácné říční ryby (mihule, lososy, sumce atd.), ale také bobry, nesměli však hradečtí rybáři pod hrozbou vysokého trestu sami prodávat. Co se ulovilo a zastřelilo, muselo se za přesně stanovenou cenu odvést městské radě.Tak bylo například dáno roku 1596 v lednu rybářskému cechu povolení, aby při veliké vodě mohli na lukách „bobry bíti a stříleti, avšak aby žádného bez dovoleni pana purkmistra tajně ani zjevně žádnému neprodávali a kdo by se tornu přečiniti měl, že vzat bude v trestání tuhá.“ Mihule, lososy, sumce a další říční ryby (případně vyhlášenou lahůdku středověké kuchyně - bobří ocasy) posílali totiž hradečtí radní každoročně mimo jiných darů k různým příležitostem významným hodnostářům císařským dvorem počínaje a krajskými hejtmany či rektorem pražské univerzity konče. Tak si například roku 1657 pochutnával na lososech a úhořích z Hradce král Leopold I., roku 1607 poslali velkého sumce Janu Rudolfu Trčkovi na Středověká vyobrazení druhů našich ryb.
Opočno a roku 1750 měl hradecké raky na hostině v Nových Hradech manžel císařovny Marie Terezie - František Lotrinský.
Právo rybolovu se často vázalo k majetkové držbě na březích, zejména k mlýnům, nebo bývalo udělováno jako výsada těm, kteří se jím živili. Ryby přicházely tehdy na stůl mezi masem všude, kde se vyvařovalo a nahrazovaly také jiná masa, zejména v době postů.
Třicetiletá válka (1618 - 1648) sice město rovněž zasáhla a ochudila, ale rybářství i rybníkářství si udrželo významné postavení v příjmech obce i výživě jejích obyvatel.
Zásadní zlom nastává v souvislosti se zahájením výstavby královéhradecké pevnosti v letech 1766 až 1784. Obyvatelé z téměř celého Slezského Předměstí a z velké části Pražského Předměstí, jejichž domy byly zbořeny, byli přestěhováni do nově založených předměstí Kuklen, Pouchova a Nového Hradce, do Plácek a do Farářství. V souvislosti s tím, kromě jiných řemesel, v podstatě zanikají rybářský obchod i živnosti. Výstavba rozlehlé pevnosti s několikastupňovými předpolími znamenala rušení sádek, regulaci obou řek, zasypání průtočných říčních ramen, ale také vysušení mnoha rybníků. Tak zaniká obraz Hradce Králové jako „Benátek východních Čech“ a končí rovněž éra velkého rybničního hospodářství města, které se ještě v první polovině 18. století odhaduje na 200 ha rozlohy. Rušení rybníků ovšem nebylo vždy zapříčiněno pouze výstavbou pevnosti. Roku 1785 byl vysušen a zalesněn Výskyt, později také rybník Na Obci, nazývaný také Nový a rušení pokračovalo i v 1. polovině 19. století rybníky Biřičkou (nejprve přeměněna v ornou půdu, později zalesněna), Jámou i Plachtou (oba zalesněny).
Renesance rybníkářství v Cechách a pochopitelně i na Hradecku nastává pak koncem 19. století, kdy jsou v 90. letech obnoveny rybníky Plachta, Cikán, Datlík a Roudnička.
Také říční rybářství po zrušení poddanství v roce 1848 začalo Pozvolna ožívat a z různých pramenů se můžeme dočíst o vzrůstající Oblibě procházek za hradby, čehož využívali hostinští a začali občany lákat na smažené a pečené ryby. Takový výlet do Malšovic končící v Zahradní restauraci Antonína Köllnera - přezdívané Královéhradecký Prátr a vybavené i lázněmi - byl dokonce i zvěčněn v jedné z písniček zakladatele kabaretu Červená sedma - dr. Jiřího Červeného. Zpívá se v ní o malšovické hospůdce s výborně upravenými rybami.
Po stagnaci v průběhu 1. světové války dochází počátkem 30. let 20. století k opětovnému budování městského rybníkářství. Roku 1932 obhospodařovalo město 4 rybníky o rozloze 12,14 ha a brzy vybudovalo dalších 6 o rozloze 16,04 ha, takže celková rozloha činila 30, 18 ha. Zařízení rybníků bylo zmodernizováno - nevyhovující vypouštěcí zařízení bylo všude zaměněno betonovými kbely, opraveny byly i jalové přepady a zřízeny obtokové stoky. Vznikly i nové sádky a třecí rybníčky pod hrází rybníka Datlík pro odchov vlastních násad. V plánu byl i vznik Smiřického rybníka, jenž měl mít rozlohu zhruba 52 ha. Z tohoto projektu však bohužel sešlo.
V těchto rybnících nasazovaných pravidelně na tři roky chovali především kapra a jako doplňkové ryby lín i candát nebo štika, dokonce úhoří monté. Uváděný roční průměrný výtěžek 1 500 kg kapra o průměrné hmotnosti 1,5 - 2 kg svědčí o tom, že byly rybníky střídavě nasazovány a že produkce byla velmi nízká. To se již ale nacházíme v době německé okupace, kdy se rybniční hospodářství v Cechách i na Moravě obecně potýká s nedostatkem krmiv i hnojiv a s nucenými odvody ryb.
Po komunistickém převratu 1948 se městské rybníky podle zákona z roku 1952 dostávají do obhospodařování podniku Státního rybářství v Chlumci nad Cidlinou. Biřičku po určitou dobu s poměrně dobrými výsledky obhospodařoval Český rybářský svaz v Hradci Králové a úplně zpustlé výtěrové rybníčky a sádky pod Datlíkem dovolilo zprovoznit Státní rybářství jako školní hospodářství mládeže Českého rybářského svazu a byla zde úspěšně produkována násada rychlené štičky.
Po obnovení demokratické republiky se počátkem 90. let vracejí městské lesy i rybníky Hradci Králové a začíná na nich hospodařit příspěvková organizace Městské lesy. Tu v budoucnu čeká nelehký úkol - odbahnit a prohloubit dlouhá léta nemeliorované soustavy rybníků.
Dr. Pavel Jankovský (výtah z Almanachu)